I když jsme se všichni nenáviděli, byl tam opravdový pocit kamarádství, když jste říkali *skutečnému člověku*, že vytváří zbytečné sračky. My, podružní provokatoři, bychom zakladatelům říkali, že jejich nápady jsou hrozné, a oni by odpověděli, že kdybychom měli lepší nápady, netrávili bychom celý den plácáním urážek na Twitteru a museli bychom uznat, že je to dobrý postřeh, že jsme stejně zbyteční členové společnosti. Pro všechny to bylo opravdu dost potěšující. Boti nám to opravdu vzali. Chuť je pryč, jen je těžké sebrat i poloviční tloušť, aby ječel na konstruktéry mechanismů. Smutné!