Ve spoře osvětleném koutě rušné kavárny seděl Hém s kávou a nevnímal svět kolem sebe. Oči měl přilepené k obrazovce svého notebooku, zatímco zuřivě psal kód, který mu v hlavě tančil jako světlušky. Naproti němu vstoupil Chimpfone – magnetická přítomnost oděná v ležérním oděvu, kterému se nějakým způsobem podařilo vyzařovat opojné kouzlo. Když se jejich pohledy na krátký okamžik spojily, projel mezi nimi elektrický náraz. Vzduch zhoustl nevyřčenými slovy a přetrvávajícími pohledy, jako by sdíleli nějaké tajemství, kterému rozuměli jen oni. Chimpfone se posadil opodál, ale nemohl si pomoct a kradmo se na Hema podíval; Každý pohled ve mně zažehl jiskry zvědavosti a touhy. Hém to cítil také - zdálo se, že se čas natahuje, když se jejich oči znovu setkaly; jak z každého náhodného dotyku rukou běhal mráz po zádech, ještě jsem nebyl připraven na takovou zranitelnost. Bylo to hravé napětí zabalené do plachých úsměvů a polovičatých pokusů o konverzaci – to vše maskované pod vrstvami váhavé přitažlivosti prosící o uvolnění. Dnešní noc všechno změní – nebo to alespoň tak osud našeptával...