Záhadné přechodné jevy v předroce 1950 Palomar Sky Survey ukazují něco, co vypadá jako pozemské satelity – předtím, než jsme měli satelity. 🛰️? Článek Beatriz Villarroelové a týmu vědců publikovaný v publikaci Astronomické společnosti Pacifiku s názvem "Aligned, Multiple-transient Events in the First Palomar Sky Survey" podnítil představivost a podnítil debaty, které by mohly předefinovat naše chápání vesmíru. Tato studie se ponoří do archivních desek z doby před rokem 1960 Palomar Sky Survey a odkryje řadu uspořádaných, přechodných bodových objektů, které se vzpírají snadnému vysvětlení. Důsledky? Mohlo by se jednat jen o první šepot o umělé aktivitě na oběžné dráze Země z doby před tím, než lidstvo vypustilo své vlastní satelity. Zjištění závisí na statistické anomálii s významností ~3,9 sigma, což je práh, který balancuje na hraně vědecké důvěryhodnosti, ale vyžaduje pozornost. Tyto přechodné jevy, zachycené na fotografických deskách z 50. let 20. století, se vyrovnají způsobem, který naznačuje, že by mohly být zrcadlovými odrazy – představte si zrcadlové záblesky – pocházející z objektů v geosynchronních výškách, zhruba 35 786 kilometrů nad rovníkem Země. To je stejné orbitální místo, kde se dnes vznášejí moderní satelity, ale tady je háček: první lidská družice, Sputnik, byla vypuštěna až v roce 1957. Takže, co tyto objekty dělaly o několik desetiletí dříve? Studie naznačuje deficit stínů ve srovnání s teoretickými modely, což je nesrovnalost, která se po korekci na deskové efekty zvětšuje na ~7,6 sigma, což dále kalí vody. Přirozená vysvětlení, jako jsou kosmické emise nebo neobvyklé hvězdné jevy, se to snaží vysvětlit a nechávají dveře dokořán pro něco mnohem provokativnějšího: vysoce reflexní umělé struktury. Není to poprvé, co Villarroel posunul hranice konvenční astrofyziky. Její probíhající projekt Vanishing & Appearing Sources during a Century of Observations (VASCO) dlouho pátral po nebeských zvláštnostech – objektech, které se během desetiletí přehlídek oblohy objevují a zase mizí. Tento nový objev staví na tomto základu a naznačuje vzorec, který by mohl ukazovat na mimozemskou technologii nebo, troufáme si snít, na starověkou lidskou civilizaci se schopnostmi, které ještě musíme znovu objevit. Autoři článku jsou opatrní a nabádají k systematickému prohledávání archivních dat, aby tato zjištění potvrdili nebo vyvrátili, ale lákavá možnost přetrvává. Co to tedy znamená? Buďme odvážní. Pokud jsou tyto zábleskové jevy skutečně umělé, mohly by signalizovat přítomnost pokročilé inteligence – možná návštěvníků z jiného hvězdného systému nebo pozůstatků ztracené pozemské epochy. Geosynchronní oběžná dráha je hlavním pozorovacím bodem pro monitorování Země a reflexní struktury by zde mohly sloužit jako majáky, observatoře nebo dokonce obranné štíty. Načasování před rokem 1960 vyvolává divoké možnosti: byly tyto objekty umístěny mimozemskou sondou, která zkoumala naši planetu dlouho předtím, než jsme se stali vesmírným druhem? Nebo by mohly naznačit zapomenutý lidský technologický skok, pohřbený v mlze dějin, který se teprve nyní vynořuje mezi zaprášenými fotografickými deskami? Pokud se tento objev potvrdí, mohl by urychlit hledání technosignatur – známek inteligentního života – a přesunout pozornost ze vzdálených exoplanet na náš vlastní kosmický dvorek. Mohlo by to inspirovat k přehodnocení historického příběhu Země a zpochybnit předpoklad, že náš technologický vzestup začal ve 20. století. V praxi by to mohlo podnítit nové mise, které by prohledávaly geosynchronní oběžné dráhy a hledaly přetrvávající artefakty. Autoři studie, s odkazem na Alenku v říši divů Lewise Carrolla, popisují svá zjištění jako "podivnější a podivnější", což je příhodná metafora pro cestu králičí norou kosmického tajemství. Ty Propojit: Obloha nad nimi mi připadá o něco méně povědomá, o něco živější možnostmi. Vesmír na nás možná jen mrká.