Polekaně se probudil na židli. Jaderně oranžový prach Cheeto po celém jeho tričku. Na stole měl rozdrcenou plechovku Pepsi coly. Znovu usnul v zákopech, cvakal knoflíky a štěkal. Žvanil tak silně, tak dlouho, že realita začala nabývat rozmazaného vzhledu. Dny splývaly a mísily se jedna do druhé jako statická elektřina na těch starých televizorech, která přetahovala jeden kanál do druhého. Otevřel seznamovací aplikaci a nastavil svého robota tak, aby automaticky přejížděl doprava. Věděl, že na druhém konci dělají to samé. Spojili by se a pak by jejich roboti spolu vedli nezávaznou konverzaci, nebo by prostě vůbec nemluvili. Věděl, že z toho nic nebude. "Jarvisi, bude to zase jedna z těch nocí," zamumlal do telefonu. "Začni s přípravami."