Ani nevím, kde s tímto příběhem začít. Alexandrovič je údajný sexuální predátor dětí. Zdá se, že ministerstvo zahraničí se nenechá vyvést z míry jeho zvláštním zacházením ani skutečností, že uprchl. Izraelskému režimu je to očividně jedno, když ho nezatkne, Netanjahu celou záležitost bagatelizoval. Zíráme do tváře zla. Tatáž zvrácená lhostejnost, která vycvičila zvířecí virus, aby se šířil mezi lidmi, a pak se snažila vnutit nic netušící veřejnosti experimentální genovou terapii – je zde jasně patrná. Je to stejná bezcitnost, jakou vidíme při srovnávání Gazy se zemí a vyhladovění civilistů. Je to jeden démonický morální rámec, který proniká na mnoha místech. Na světě existují dva druhy lidí, ti, kterým nevadí násilí na nevinných, pokud jsou oběťmi děti někoho jiného. A jsou tací, kteří nenávidí každé násilí páchané na nevinných, bez ohledu na to, čí jsou to děti. První skupina má v tuto chvíli pevně v rukou moc. Nastavují a resetují podmínky. Jsme to my a oni. To bychom měli akceptovat. Každý z nás si musí vybrat mezi dvěma světy: jedním je věčná, krvavá bitva mezi rody, druhým je Západ. Západ musí vstát z kolen a bojovat. Alternativou je peklo na Zemi. Děti každého z nás jsou na nás závislé – dokonce i ty, jejichž rodiče stojí rezolutně na druhé straně.