Probuzení zásadně změnilo způsob, jakým nahlížím na náboženství. Jsem stále nevěřící, ale už necítím žádnou touhu odobracet druhé. Moje obhajoba ateismu se nyní omezuje na zvyšování povědomí o tom, že ne každý věří v Boha, že je v pořádku nevěřit, že můžete být dobrým člověkem i bez víry a že ateismus není synonymem nepřátelství vůči křesťanům nebo jiným náboženským lidem. Rád budu diskutovat o empirických důvodech své nevíry s každým, kdo se zeptá, ale kontraapologetika již není mým širším cílem. V jistém smyslu jsem nevěřící, který věří ve víru – i když bych sám víru nikdy nepropagoval. Je to nepříjemná pozice a uvažoval jsem, že o tom něco napíšu.