Vždycky jsem se divil, proč by sportovci děkovali Bohu, když dosáhli něčeho zázračného. Upřímně jsem si myslel, že je to otřepané. Ale když se ohlédnu za posledními několika lety svého života, bylo by naivní zanedbávat pravděpodobnost duchovního nebo božského vedení. Každý, kdo se vydá po cestě mimo vyšlapané cesty, to ví. Věci se prostě dějí příliš dokonale. A zdá se, že ve vaší hlavě nebo v ruce na vašich zádech je vždy jemný hlas, který prostě ví. Ví, co je správné a co špatné, kam jít, a dává vám jistotu, že všechno bude nějak v pořádku.