Problém je v tom, že Carl přejímá Marxovu dialektickou metafyziku. Není to jen kritika, kterou Carl přijímá, ale i idealistický pohled na svět. Carl se rozhodl uctívat absolutno, které se odvíjí v dějinách. Prostě si vybírá absolutno jako afirmaci, spíše než absolutno jako negaci Marxe. Ale obě strany boje kayfabe nakonec vedou ke stejnému totalitarismu teorie podkovy. Protože světonázor odmítá transcendentní pravdu, pravda je určována konsensem. A absolutno se pohybuje, dokud není dosaženo naprostého, nevyhnutelného konsensu: jáma uctívače absolutna nemůže uniknout.