Mnoho lidí se mylně domnívá, že hlavní bitvy ve společnosti se odehrávají mezi majetnými a nemajetnými. Ale to, co se ve skutečnosti děje, je, že majetní se pokoušejí zmocnit se peněz, zdrojů a postavení majetných – a maskují tento motiv jako starost o nemajetné. Nedávno jste to viděli dokonce v New Yorku, kde Mamdani nedokázal získat na svou stranu chudé a dělnické voliče. Získal však podporu vyšší střední třídy. Když se pak posunete na samý vrchol příjmové škály, dynamika se opět obrátí – nejbohatší Newyorčané by s větší pravděpodobností podpořili někoho, jako je Cuomo. Takže mnoho z těchto politických bitev, zejména kolem socialismu, není řízeno chudými. Jsou poháněni lidmi, kterým se daří dobře, ale kteří jsou naštvaní, že nejsou na samém vrcholu. Není to ani tak o 99 % versus 1 %, jako více o 9 % versus 1 %. Spodních 90 % není ve skutečnosti součástí tohoto boje. Čtu knihu Nikdy jsme nebyli probuzeni od sociologa Musy al-Gharbiho a ten tvrdí něco podobného. Poznamenává, že během protestů Occupy Wall Street na počátku roku 2010 tvořili většinu účastníků bílí, vysokoškolsky vzdělaní lidé z vyšší střední třídy – lidé, kteří si objektivně vedli dobře, ale byli naštvaní, že jsou v horních 10 % místo horního 1 %.

Celý livestream zde: