1/8 Velmi zajímavý článek SCMP o naléhavé debatě v Číně o tom, jak nejlépe posílit domácí spotřebu: "Jedním ze sporných bodů je, zda stanovit měřitelné cíle spotřeby podobným způsobem...

2/8 další hlavní benchmarky, jako je růst HDP. Někteří volají po tom, aby ukazatele, jako je podíl spotřebitelských výdajů na HDP, byly zapsány do plánu, zatímco jiní tvrdí, že takové metriky nejsou provozně proveditelné jako politické cíle."

3/8 Nevím, jestli má smysl stanovovat měřitelné cíle spotřeby, ale mohu říci, že existuje nějaká jednoduchá aritmetika, kterou zřejmě nikdo nedělá, která snadno ilustruje rozsah problému.

4/8 Pokud se například Peking pokusí v příštích pěti až deseti letech zvýšit podíl spotřeby na HDP o deset procentních bodů, můžeme snadno vypočítat vztahy mezi průměrným růstem HDP, průměrným růstem investic a průměrným růstem spotřeby během tohoto období.

5/8 Za předpokladu průměrného růstu HDP v období mezi 0 % a 5 % by to vyžadovalo, aby průměrný růst spotřeby převyšoval průměrný růst HDP o 2-4 procentní body a aby průměrný růst HDP převyšoval průměrný růst investic o 3-6 procentních bodů.

6/8 Jinými slovy, cíle růstu spotřeby implikují cíle růstu investic. Ještě důležitější je, že také objasňují problém: Čína musí dosáhnout toho, aby tempa růstu spotřeby vzrostla o 2-4 procentní body, i když to stlačí tempo růstu investic o 3-6 procentních bodů.

7/8 Je to možné? Ano. Jiné země obnovily rovnováhu, ale tento proces byl vždy mimořádně obtížný. Mimo jiné to znamená, že Čína již nemůže uvažovat o dalších investicích jako o řešení každého ekonomického problému.

8/8 Místo toho musí rychle snížit růst investic, zejména předtím, než si související nárůst dluhového břemene země vynutí chaotickou korekci, i když se tím růst spotřeby prudce zvýší. Z toho vyplývají některé docela podstatné převody.